


Hodnocení: 10/10
Chvíli mi trvalo než jsem se rozhodl, jaká kniha bude mít tu čest být první "recenzovanou" na našem webu. Do imaginárního finále se nakonec dostaly Tolkienovy fantasy, sci-fi Isaaca Assimova, historické dobrodružné romány Jamese Clavella, špionážní thrillery Fredericka Forsytha a literatura faktu Jiřího Rajlicha a Jiřího Bílka. Nakonec jsem zvolil Tolkiena ale na ostatní taky určitě dojde.
Kdo by dnes neznal Pána prstenů. Poté co režisér Peter Jackson famózně převedl toto Tolkienovo nejznámější dílo do filmové podoby, popularita této "pohádky" nesmírně vzrostla. Naštěstí jsem se k Tolkienovu dílu dostal mnohem dříve a tak jsem nebyl ochuzen o možnost si tento úžasný svět představovat ve své vlastní fantazii.
Rozhodně nemám v úmyslu zde popisovat osudy Froda Pytlíka a jeho přátel i nepřátel, spíše se pojďme podívat na to, co je na Tolkienově díle tak přitažlivé.
Podle mého názoru největší předností Tolkienova příběhu je fakt, že to je vlastně pouze vedlejší produkt jeho úsílí. Tolkien byl takový anglický Jirásek. Taky se mu nezdály staroanglické báje a pověsti dostatečně epické a hrdinské a tak si je začal vytvářet. Postupem času se mu podařilo stvořit úžasný mytologický svět do něhož zasadil mnoho příběhů, více či méně spolu souvisejících. Pán prstenů je pouze jedním z nich. A to je právě jeho přednost. Ta úžasná rozmanitost ras, jejich jazyků, magických schopností, historie, reálií v pozadí příběhu... to vše dává Pánovi prstenů navrch nad ostatními díly ze stejného žánru, ač literárně třeba i kvalitnějšími.
Možná se pletu, ale domnívám se že toto mnoha divákům filmové podoby naprosto uniká. Kromě toho jim uniká i několik dějových linií, které se do filmové podoby nedostaly. Jako je návštěva Společenstva u Toma Bombadilla, o němž Tolkienovi fanouškové neustále debatují, kdo by to vlastně mohl být. I když je pravda, že zvláštní postava Toma Bombadila by ve filmovém zpracování mohla působit trochu nepatřičně. Film také dosti zjednodušil psychologické vykreslení některých postav. V této souvislosti lze zmínit např. Sarumana, který je ve filmu podán v podstatě jako Sauronův vazal, což v knize rozhodně není tak jednoznačné. Mentální rozpoložení Denethora je taktéž v knize mnohem složitější, oproti filmu, kde je vykreslen v podstatě jako posedlý šílenec. A nakonec sám Temný pán Sauron, je podle mého názoru ve filmu představen jako zosobněné zlo, což kniha trochu zmírňuje, protože se můžeme seznámit i se Sauronovou minulostí.
Nemohu říct, že Pán prstenů je kniha pro každého. Koho ale uchvátil film, tomu knihu mohu vřele doporučit. Koho uchvátila kniha tomu mohu vřele doporučit i další knihy tohoto autora. V souvislosti s Pánem prstenů doporučuji samozřejmě přečíst Hobita, který dějově Pánovi prstenů předchází, a kdo chce pochopit mnohem více otevře Silmarillion.