V den kdy na několika místech v republice udeřila povodeň, jsme navštívili Zámek v Chyších. Zámek se nachází ve stejnojmenné obci na východním okraji Karlovarského kraje mezi Žluticemi a Lubencem.

Kvůli špatnému počasí jsme zrušili původní plán výletu a doslova na poslední chvíli, tedy v sobotu ráno jsem za pomoci webu Turistických známek hledal místo kam bychom mohli vyrazit i v dešti. Volba nakonec padla na Zámek Chyše. A musím říct že to byla volba povedená. Ačkoliv zámek stále prochází rekonstrukcí, zpřístupněná část i samotný zámek je velmi malebný.

Na místě zámku stála již od 12. století tvrz, která byla sídlem českého vladyckého rodu Odolenů (později se nazývají Pětipeští z Chýš a Egerberka) . V 15. století se hrad stává majetkem Buriána z Gutštejna, který hrad obnovil poté co byl zničen vojsky Jiřího z Poděbrad. Gutštejnové zde vládli až do roku 1566 kdy dědička panství Anežka ho přepsala na svého manžela Mikuláše z Lobkovic. Ten nechal gotický hrad přestavět na renesanční zámek, ale poté ho prodal panu Ferdinandu Ronšpergárovi z Ronšperka a Držkovic, čímž začalo období relativně častých změn majitelů.
Po osmi letech je zámek prodán paní Gryzeldě Švamberkové z Lobkovic. Po její smrti zámek zdědil její syn z prvního manželství Bohuchval Berka z Dubé, kterému je ale majetek v roce 1621 zkonfiskován, protože je považován za jednoho z původců stavovského povstání. Novým majitelem se stal Jiří Vilém Michna z Vacínova. Jeho syn Vilém ovšem Chyše prohospodaří a na jeho majetek proběhne v roce 1664 exekuce. Panství kupují bratři Vilém Albrecht a Arnošt Abund Kolovrat-Krakovští, kteří roku 1672 prodávají panství dceři Viléma Albrechta, Anně Ludmile, čímž se v podstatě panství vrací do rukou rodu Michnů, neboť druhým manželem Anny Ludmily se stavá baron Karel Jiří Michna z Vacínova. Manželé Michnovi zahájili barokní přestavbu zámku a z této doby pochází asi největší vzácnost - barokní nástropní malba od Petra Brandla. Po smrti Anny Ludmily se zámek vrací do rukou rodu Kolovratů-Krakovských v jejichž držení zůstává až do roku 1747. Jan Josef Kolowrat- Krakovský panství prodává Václavu Leopoldu Putzovi z Breitenbachu, pánu na Lukách a Budově. Ten ovšem se zadluží natolik že v roce 1766 získává panství ve veřejné dražbě Prokop Lažanský z Bukové.
Zámek se tak dostává do rukou rodu Lažanských kde zůstal až do roku 1945. Zámek je postupně zděděn Prokopem II. a poté Prokopem III. Lažanským. Za jeho vlády zámek dostává současnou podobu ve stylu tudorovské novogotiky. Zámek pak několikrát změní majitele v rámci dalších dědických řízeních nicméně stále zůstává v rodu Lažanských. Posledním majitelem byl Prokop IV. Lažanský, kterému byl zámek v roce 1945 zestátněn na základě Benešových dekretů.

Se zámkem je spojeno i jméno Karla Čapka, který zde strávil 5 měsíců v roce 1917, jako učitel malého Prokopa IV. Lažanského. Sice prý na toto období rád nevzpomínal, ale řadu zážitků z tohoto pobytu pak zúročil ve své tvorbě. Karlu Čapkovi je také věnována samostatná expozice v zámku.


Novodobá historie zámku již není vůbec veselá. V roce 1946 se majitelem objektu stává Ředitelství lesů a statků, poté zemědělské učiliště a Střední zemědělská škola. Od roku 1967 se zámek dostává do správy ONV Most. Prostory zámku jsou využívány jako škola v přírodě. Do zámku není vůbec investováno, naopak jsou zde prováděny katastrofické zásahy (např. vyražení výdejního okna v jídelně, zavěšení lustru přímo do barokní malby Petra Brandla, vysekání elektriky skrz tuto malbu, přibití lina hřebíky přímo na původní parkety apod.) V roce 1976 je zámek vyklizen a uzavřen. Generální oprava nebyla nikdy provedena a zámek je pozvolna devastován. Těsně před sametovou revolucí v roce 1989 získavá zámek Balnex a.s., který zde zamýšlela vybudovat luxusní hotel. Nicméně nakonec byl zámek v roce 1993 nabídnut k odprodeji. V roce 1996 ho koupili manželé Vladimír a Marcela Lažanští, vzdálení příbuzní původních majitelů. Od té doby se jim podařilo naprosto neuvěřitelně zámek zachránit, rekonstruovat (rekonstrukce stále probíhá) a zpřístupnit veřejnosti.

Součástí zámeckého areálu a majetku manželů Lažanských je i Zámecký pivovar, který byl taktéž zrekonstruován a byla zde obnovena výroba piva, jejíž tradice na zámku se datuje od roku 1580. Pivovar je další možností, kam se podívat, neboť se zde konají prohlídky s průvodcem. Místem pro odpočinek potom může být restaurace umístěná přímo v pivovaře. Moc rád bych přidal svou vlastní zkušenost s touto restaurací, bohužel jsme neměli štěstí a nenašli jediný volný stůl. Takže máme důvod se do Chyší ještě jednou vrátit!

Jaký je význam názvu Chyše mi není zcela zřejmé, zatím jsem našel jen jeden výklad. Ten tvrdí že se lidé procházející touto oblastí obávali přecházet často rozvodněnou říčku Střelu. Proto si na břehu stavěli provizórní chýše kde přečkali do té doby, než voda opadla. Název pak pochází právě od těchto chýší. Každopádně člověk který se setkává s názvem poprvé tápe, zda má v názvu obce býti čárka nad "y" nebo nikoliv. Troufnu si tvrdit, že správný název obce je bez čárky, nicméně zmatek v tom dělají i současní majitelé zámku, viz níže zobrazená vstupenka. :-)
